Jak je důležité míti Martu

7. února 2016 v 2:01 | Marta
Na jedné z přednášek vypustil vyučující (říkejme mu třeba docent Charisma Mám Na Rozdávání Protože Jsem Ho Všechno Vyžral Za Vás) do éteru zajímavou otázku: "Čeho si na sobě, vy krásní mladí studenti, nejvíce ceníte?" Dobrá. Krásné mladé studenty jsem si tam přidala já, ale pointu to neztrácí, tak co. Důležité je, že po zaznění této otázky nastalo v posluchárně hrobové ticho. Což mne v první chvíli vůbec nepotěšilo, protože jsem se zrovna chystala násilným způsobem otevřít nedobytný pytlík s arašídy, který jsem o dvě hodiny dříve našla v neznámé lavici. V dalších minutách trapného ticha už byla situace vážně krajně podezřelá. Dokonce ani ta zrzavá slečna z přední řady, která si jindy nenechá ujít jedinou příležitost k tomu, aby mohla ostatní ohromit svými znalostmi a neskonalým řiťolezstvím, ani nepípla. Docent Charisma Mám Na Rozdávání Protože Jsem Ho Všechno Vyžral Za Vás se jen potutelně ušklíbnul a pronesl, že se z posluchárny nehneme, dokud se alespoň jeden z nás nezvedne a neprozradí na sebe nějakou ze svých kvalit. Blížil se čas oběda, já měla chuť na své nalezené arašídy. Tak jsem šťouchla do spolužáka a výhružnými grimasami jsem ho donutila obětovat se pro tým. Prohlásil něco ve smyslu, že umí přímo fantasticky umývat nádobí a dojit ovce. Docent Charisma Mám Na Rozdávání Protože Jsem Ho Všechno Vyžral Za Vás se na to příliš netvářil, ale nakonec nás propustil. Nedalo mi to a v klidu a pohodlí domova jsem nad otázkou vážně zamyslela. Vážně je tak těžké umět se za něco pochválit?




Asi není. V klidu a pohodlí domova jsem vymyslela stovky věcí, za které se mám skutečně ráda. Fajn, bylo jich asi šest. Chcete některé znát? Tak například mé řečnické schopnosti. Když na to přijde, dokáži ukecat kohokoliv (tedy kromě dětí, Oskara a pobudů stojících na rohu u večerky). V praxi to znamená, že často dokáži vytvořit taková slovní spojení, která jsou tak nesmyslná, až jimi dokáži zmást i ty největší kapacity a nakonec dosáhnout svého. Vůbec nevím, jakým způsobem se ve mně tato schopnost zrodila, protože maminka s tatínkem jsou spíše mlčícího charakteru. Nicméně si ji na sobě vážně cením. Zvlášť teď ve zkouškovém období.

Mám skvělou paměť na data. Už od základní školy jsem byla pro spolužáky chodícím tahákem na dějepis, pro členy rodiny zase automatickým hlásičem významných událostí roku (manželství mých rodičů stále drží díky mému tajnému připomínání data výročí svatby otci). Problémem však zůstává fakt, že v poslední době začínám lehce pociťovat přeplňenou paměťovou kapacitu. Snažím se ji opatrně promazávat, ale bojím se možných důsledků. Může se totiž snadno stát, že si za pár let nevzpomenu na datum narození Boženy Němcové, ale budu mít v živé paměti rok vynalezení menstruačního kalíšku.

Jsem ten typ člověka, který má vždy vše důležitého po ruce. Došel ti krém na ruce? Nevadí, jen ho vytáhnu z kabelky. Chybí ti rozdvojka? Pche, jednu mám teď zrovna v kapse. Rozbil se ti telefon? V podprsence nosím záložní Nokii 3310, pro všechny případy. Zkrátka se v mé společnosti nemusíte bát nedostatku. V divočině bychom společně bez problému přežili i několik měsíců (v jedné náprsní kapse nosím skládací stan a plynový hořák, v druhé zase účinnou past na lumíky).


Prosím, nezlobte se na mne za těchto pár řádků, které jsou jako vystřižené z deníku patolízala. Nechci se chlubit, nechci se honosit. I přesto, že ty moje ctnosti jsou vážně peckový. Chci se jen vyhnout dalšímu trapnému tichu, až se nás třeba zase jednou nějaký docent Mám Na Vás Hrozně Hlubokomyslnou Otázku zeptá, čeho si na sobě nejvíce ceníme. Pan docent totiž zřejmě neočekává smršť záslužných a hrdinských činů a vlastností. Očekává prachobyčejnou radost z maličkostí, které nemusí být pro někoho důležité, pro jiného naopak. Které mohou jedni přehlížet, jiní zase milovat. Které jedny zraňují a jiným pomáhají. Nebojte se občas si nenápadně zapřemýšlet nad svou kvalitou. Veřejně. Je to dobré na nervy.


Takže asi tak…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. února 2016 v 0:26 | Reagovat

Milá Martičko, nějak jsi vynechala jednu úžasnou vlastnost, kterou my, čtenáři Tvého blogu, jistojistě oceníme. Máš úžasný smysl pro humor a já Ti za něj děkuji s každým Tvým článkem (i když si se teď celkem flákala).
Vidíš, kdysi jsem já nosila všechno při sobě a nebyl problém s mojí kosmetickou taštičkou opravit auto :-)
Zatímco jiné nosily rtěnku a řasenku, já měla z "kosmetiky" snad jen nůžky na nehty a pilník. Jinak se v taštičce válely šroubováky, imbusy, pinzeta a podobně :-)
Hmmm, teď už pár let nosím kapesníčky, vlhké utěrky, nějakou tu žvýkačku, karamelku a podobně :-)

2 Miloš Miloš | Web | 13. února 2016 v 20:13 | Reagovat

Nechápu, proč docent Charisma ... se "příliš netvářil" na spolužákovu schopnost dojit ovce. To je přece něco zcela neobyčejného, kdo to umí? Navíc, až se půjdeme pást, může se to hodit.

3 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 15. února 2016 v 12:41 | Reagovat

[1]: Těžký to úděl toho, kdo má vždy po ruce žvýkačku, že? Nestačím přepočítávat falešné kamarády, kteří ke mě den co den zoufale natahují ruce...

[2]: Jsem si celkem jistá, že si spolužák onu historku z ovčí farmy vymyslel a pan docent se zkrátka nenechal obalamutit. Pro větší autentičnost měl asi vynechat tu pasáž o důležitosti správného uchopení ovčích rohů během dojení...

4 Kosma Kosma | Web | 17. února 2016 v 17:25 | Reagovat

Prvni a druhou schopnost mame spolecnou! ;-)Ale je fakt, ze bych taky musela popremyslet, za co se pochvalit - je to zvlastni!
Pises moc ctive! ;-)

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 21. února 2016 v 21:09 | Reagovat

A kde schováváš řízek?:)

6 takze-asi-tak takze-asi-tak | 21. února 2016 v 23:19 | Reagovat

[5]: Tak řízeček je většinou hezky v ruce...:)

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. března 2016 v 5:53 | Reagovat

Tak se mi zdá, že nemáme Martu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama