Marta a alkohol

10. listopadu 2015 v 11:12 | Marta
Už nikdy nebudu pít. Fajn, pralinku s likérem si při vhodné příležitosti na narozeninové oslavě možná vyžužlám, ale alkoholický nápoj ve skle do ruky již nikdy nevezmu. Dobře. Tak když zvládnu pralinku, mohla bych při vhodné příležitosti na narozeninové oslavě zvládnout ještě přípitek. Nějaký decentní. S trochou tequily. Nicméně abych se dostala k tomu, proč já už vlastně nikdy nebudu pít - neumím to. Nebo takhle - samozřejmě že umím tekutinu s nádechem alkoholu vypít (dokonce i vzhůru nohama), ale dosud jsem nepřišla na to, jak se následně nepozvracet, nesnažit se přijít na smysl života a skutečný věk Leony Machálkové, neusínat na nevhodných místech (veřejné záchody, taxikářovo rameno, prostor pod stolem, apod.) nebo nadšeně neplatit za všechny štamgasty. Zkrátka a dobře je na čase, abych přestala dělat ostudu.


Nechci vyznít jako rajda, která dennodenně prolejzá všechny podniky s neonovými nápisy nad dveřmi a ostatní hosty obtěžuje vykukující gumou od tangáčů. Bude tedy asi vhodné, když podotknu, že večírků, oslav, svateb, demonstrací a defenestrací se účastním vážně sporadicky. Vždy to začíná zlehka. "Ahoj Marto, co děláš? Jo dobrý, mě to vlastně ani nezajímá. Pojď si s námi na chvilku sednout do toho baru, jak jsme byli posledně. Vzpomínáš? Jak si se tam líbala s tím spolužákem spolužáka Michala Davida a na pánských záchodech rozbila tu mušli. Vážně jen na chvilku, my taky musíme ráno do práce." Já si samozřejmě nevzpomínám a slušně odmítám. "Tyjo Marto, neblbni a pojď, do desíti budeš doma." Vrátila jsem se v půl páté ráno poté, co mě barman vyšťouchal biliardovým tágem zpoza jukeboxu.


Následující den je ze mě sténající hromádka neštěstí a špatného svědomí. Za svou nerozvážnost platím vskutku drahou daň. Krušné ráno střídá ještě krušnější odpoledne a ani večer nepociťuji úlevu (ale to už se mi alespoň lehce vrací cit do pravého ucha). Nejen že se se mnou točí celá ložnice a já musím brzdit jednou nohou z postele, ale navíc mi začínají přicházet velice znepokojivé sms zprávy od účastníků předešlého večera. Na nějakou dobu se tak nenápadně ztratím z povrchu zemského a komunikuji pouze s Oskarem a sousedovic kočkou, i když vím, že i ti mě zcela jistě pekelně odsuzují.

A víte co je na tom nejvtipnější? Že já toho vlastně ani moc nevypiji. Jedno ucucnutí moravského vína je spouštěčem nevhodných poznámek a druhé ucucnutí je spouštěčem nevhodných tanečních pohybů. Nepřejte si vědět, co spouští třetí a čtvrté ucucnutí! Můj organismus zkrátka není stavěný na větší přísun alkoholu. Moje máma vydrží víc než já! A to je téměř abstinent.

A proto už nebudu nikdy pít. Už žádné karaoke večery a chlastací hry, při kterých neustále prohrávám. Už žádné ďábelské plány typu: "Haha, pojďmě opít Martu!". Už žádné sázky o to, kdo dokáže s pomocí brčka rychleji vysát panáka. Nosem. Už dost. Nyní je ze mě nový člověk. Pravděpodobně založím nějaký nový vzdělávací spolek pro mladá děvčata bez finančních prostředků, útulek pro kanárky nebo školu vaření pro nepraktické ženy. Možná také objedu pár škol s odstrašujícím cyklem přednášek na téma mé alkoholické minulosti. A natočím sérii dokumentárních filmů plných dojemných zpovědí členů mé rodiny a melancholické hudby. Zkrátka se naučím říkat "ne" a investuji čas do něčeho smysluplného. Držte mi palce.

Takže asi tak…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 10. listopadu 2015 v 12:52 | Reagovat

Vytrvej děvče! Mě chuť na alkohol přešla po zcela nečekané oslavě mých 18. narozenin, na druhou stranu, jsou to ty nejlepší - střípky - vzpomínek, co jsem kdy měla a nevyčerpatelný zdroj zábavy pro všechny, kteří se oslavy účastnili, a to i dnes po 4 letech :D..

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 18:20 | Reagovat

Martičko, musíš si vzít někoho na starost :-) Já jak o někoho pečuji a vím, že toho dotyčného musím v nějakém přijatelném stavu dopravit domů, tak můžu pít pořád a pohoda. Ale jak vím, že se naopak postará někdo o mou maličkost, pak odpadám po prvním pivku :-)

3 thoris thoris | Web | 10. listopadu 2015 v 20:04 | Reagovat

Marto, upřímně jsi mě (opět) pobavila, děkuji! Taky tímpádem smíš chodit na kafe s kojícíma matkama, aniž by ti tyto musely závidět :) třeba dostihy? nudge, nudge, wink wink? Baruschka mi připomněla, jak jsem takhle brutálně vystřízlivěla na poplesovém večírku, když kamarádka skutálela kovové schody...

4 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 20:39 | Reagovat

[1]:Své 18. narozeniny si pamatuji naprosto přesně - paralen, černý čaj s citronem a halda kapesníčků. Možná si je teď pořád vynahrazuji...:)

5 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 20:41 | Reagovat

[2]: Když mě by nikdy nikdo nikoho nesvěřil... :(

[3]: Taky jsem si jednou rozrazila hlavu o schod. Nic vážného. Na přednášku jsem poté ještě dolezla! :)

6 Miloš Miloš | Web | 17. listopadu 2015 v 19:33 | Reagovat

No nevím, není život bez alkoholu trochu ochuzený?
Přinejmenším kamarádi o dost přichází :)

7 thoris thoris | Web | 3. ledna 2016 v 23:03 | Reagovat

Psala jsi Uz nikdy nebudu pit nebo Uz nikdy nebudu psat? Aneb ne ze by to bLo mrtvAy, jen to tu nejak dlouho lezi a trochu zacina smrdet. Ja mam v mezicase nalezene ty Dostihy, tak hrrr na to!

8 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 16:49 | Reagovat

[7]:Marta si momentálně prochází krizí osobnosti, ale jakmile to za ní někdo vyřeší, je veliká pravděpodobnost, že zas jednou zasedne k počítači...

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | 24. ledna 2016 v 8:40 | Reagovat

Od jisté doby nemůžu pít, takže jenom rozvážím opilé:-)

ale vzpomínám si, jak jsme se v 17ti opili s bratránkem a protože jsem byla nezkušená, tak se mi motala hlava, nohy a narážela jsem do věcí, nábytků atd. a naivně jsem si myslela, že si toho děda nevšimne. Všiml, ráno mě vzbudil v 5, že se bude uklízet po malování v jeho obchodě. Hezký a chytrý trest:-)

10 Kosma Kosma | Web | 17. února 2016 v 17:33 | Reagovat

Ja se poradne napila jednou - na nestastnou lasku a doted si o tom na jednech brnenskych kolejich stebetaji vrabci! ;-)V ocich rocniku jsem se vsak tehdy kupodivu stala citlivou uprimnou hrdinkou! Myslela jsem si, ze polezu kanalama, misto toho mi pribyla spousta kamaradu - najednou jsem byla strasne in, nechapu doted! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama