Marta ve vlaku

3. srpna 2015 v 8:00 | Marta
O tom, jak si užívám cestování automobilem či autobusem, jsem vám již vyprávěla v jednom z předešlých článků (Marta a cestování). Tentokrát se zaměřím na jiné přenášedlo. Po dlouhé době jsem se opět vydala na dobrodružnou a nervy drásající cestu s Čertími drožkami. Tedy pardon, co to povídám? S Českými drahami.




Vlaky jsem měla vždycky ráda. Shledávala jsem něco romantického na žvýkačkami oblepených, potrhaných sedačkách, zamatlaných zrcadlech polepených samolepkami s Michalem Jacksonem a Karlem Gottem a zavazadlovým prostorem menším, než polička na zubní kartáček a zrezivělou žiletku na holení. Jen místní toalety mě nikdy příliš neokouzlily. Jsem sice řádně očkovaná proti tetanu, žloutence, záškrtu i černému kašli, ale kvůli nepříjemnému odéru, pohozeným injekčním stříkačkám a šmirglovému toaletnímu papíru jsem si vždy raději odskočila do lesíka.


Na cestu jsem se opravdu těšila. Den před tím jsem si do baťůžku pečlivě zabalila vše potřebné - kromě sváči také antibakteriální gel na ruce, teplé ponožky, lékárničku, kapesní encyklopedii 1000 a jeden vlak, plyšáka pro štěstí a prdící polštářek. Na internetu jsem se následně snažila pochopit zbytečně složitě popsané přestupy. Nepochopila. Tak jsem si nalila trochu optimismu do žil a řekla si, že to zítra nějak dopadne. Vždyť se přeci nestane nic tak hrozného, když nastoupím do jiného vlaku a projedu si tu republiku z jiné strany, že? Výlet do Brna nebo do Aše? Pche. Všude je krásně.

Ráno jsem samozřejmě zaspala, což mě moc mrzí, protože jsem před cestou nestačila doma vytřít, vyžehlit, vysát bobky po Oskarovi, umýt okna, natřít plot a obrátit seno, tak jak to dělám každé ráno. Jen tak tak jsem si zvládla natáhnout kalhoty (na druhý pokus správně!), hodit baťůžek na záda, pobrat ségru a vydat se na nádraží. Jsem si jista, že za celou svou historii, jsem se nikdy nepohybovala rychleji. Běžela jsem. A pozor! Marta nikdy neběhá. Když uvidíte Martu běžet, utíkejte taky, protože se něco blíží. Nicméně se to vyplatilo. Na místo jsem se ségrou na zádech a propálenými podrážkami dorazila minutu před plánovaným odjezdem. Vítězoslavně jsem se po čtyřech doplazila k pokladně, kde mi dáma v obleku oznámila, že spoj bude mít dvacet pět minut zpoždění. Dále se zmínila o tom, že je na trase výluka a část cesty budeme muset prožít v náhradní autobusové dopravě. Po té, co jsem se celých dvacet minut uklidňovala v místním bufetu, souprava dorazila.

Konečně jsem se mohla vydat vstříc dobrodružství! To první mě čekalo hned při nástupu, kdy přede mnou stál důležitý úkol. Otevřít dveře. Jednalo se totiž o lehce zastaralý, mechanický systém, který byl na mé smýšlení opět zbytečně složitý. Ostatní cestující mě chvilku pobaveně pozorovali, než se jeden z nich odhodlal odstrčit mě od vlaku a dveře otevřít. Uvnitř jsem nám našla dvě krásná místa u okna. Chtěla jsem se totiž kochat. Jenže jediné, čím jsem se mohla kochat, byl postarší, alkoholem zmožený pobuda, kterému u úst visela nekonečná slina a sprostá slovní zásoba. Samozřejmě se posadil naproti mně. Říkala jsem si, že jeho zájem o nás ukončím pouze ignorací. Otočila jsem se tedy na ségru a začala s ní probírat různá záchranná témata - počasí, vaření a gynekologické problémy. Kromě slintajícího pobudy se cestou do první lokace celkem nic zajímavého nedělo.

Problémem se stala již zmiňovaná náhradní autobusová doprava. Našla jsem ji rychle! Asi za čtyřicet pět minut. Na místě stály tři autobusy. První dva vypadaly hrozně. Byly špinavé, oprejskané, sotva držící pohromadě a cosi z nich vytékalo. Poslední autobus byl krásný. Prostorný, vyvoněný, klimatizovaný. Klidně bych se v něm najedla z podlahy. Je tedy logické, že jsme se do něho posadily. Nadšení opadlo po pár minutách, kdy jsem začala být lehce nervózní. Nikdo jiný si do něho totiž nesednul. Všichni se nacpali do těch dvou rozpadlíků před námi. Ještě jednou jsem šla zkontrolovat, zda jsme se třeba omylem neposadily do privátního autobusu Leoše Mareše, ale žádnou chybu jsem nenašla. Usoudila jsem tedy, že pan řidič bude pravděpodobně úchyl, kriminálník a sériový vrah. Vzala jsem ségru a chtěla se nacpat ke zbytku cestujících. Ani v jednom z rozpadlíků však již nebylo místo a tak jsme se neochotně vrátily k tomu pravděpodobnému zabijákovi. Celou cestu jsem z něho nespustila oči a v duchu si odříkávala otčenáše. K mému překvapení se však žádné drama neodehrálo. Pan řidič nás vysadil na smluveném místě, mile zamával a jel o dům dál. Já se akorát poplácala po zádech, jak jsem to skvěle vymyslela a před cestujícími z rozpadlíků jsem toho dne chodila jako královna.

Zpáteční cesta již byla o něco klidnější. Pokud tedy opomenu skupinku vodáků, která si k nám ve vlaku přisedla. Ze zdvořilosti jsem ochutnala jejich domácí slivovici a následně mezi nimi rozpoutala spor. Nemohli se totiž shodnout na tom, kolik mi je let. Jeden neustále vykřikoval, že víc než dvanáct to být nemůže, načež druhý oponoval, že to asi těžko, že mám kozy na šestnáct. Já se rozhodla to nikterak nekomentovat a jen se tetelit nad svými ňadry. Domů jsme dorazily v pořádku, ale příště vyrážíme na kole!


Takže asi tak…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 10:34 | Reagovat

To si snad ani nedovedu představit, že ten pěknej autobus opravdu patřil pod ČD. Nebyl řidič spíš hodnej a prostě tě tam nezavezl? Taková dražší zajížďka s dobrým úmyslem se mi totiž zdá pravděpodobnější :D
Vodáci... to je vlaková skupina sama pro sebe. Měly by se pro ně vyhradit speciální vagóny :)

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 17:42 | Reagovat

Koukám, že těch výluk a náhradních autobusových přeprav je stále dost a dost :) Stejně si myslím, že vás pan řidič autobusu Leoše Mareše vzal především kvůli tvým šestnáctkovým prsům, i když měl původně namířeno jinam. Což je jedna z největších genderových nespravedlností na tomhle světě!

3 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: Asi ano, byl to prostě formát!

[2]: Nebo si řekl "chudák holky dvanáctiletý, maminka se jim ztratila, tak já je tam hodím!"

4 userka userka | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 20:00 | Reagovat

Zrovna Egoped bude mluvit o nespravedlnostech na základě vzhledu, hahaha :D

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 20:41 | Reagovat

[4]: No ovšem! Mně teda žádná řidička autobusu (navíc vezmi v potaz ten nepoměr řidičů a řidiček) kvůli mým očím nikdy žádnou úlevu nezařídila. O ujetých tramvajích a jiné MHD před nosem ani nemluvě :)

Za to jsem kolikrát viděl na vlastní oči, jak pan šofér čekal notnou chvíli, až si ta mladá žabka doklape na podpatcích ke dveřím div ne z druhého konce Prahy a to se na něj ani nemusela usmát!

6 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 21:03 | Reagovat

Já vlaky moc nemusím, protože vždycky nasednu do špatnýho a jedu někam, kam vůbec jet nechci a nejedu tam, kam jet chci - což je, když mám být ve škole na zkoušce, docela problém :( :D
Takže to řeším autobusem. Tam se řidičovi vždycky hlásí cílová stanice, takže mě kdyžtak s dostatečným předstihem vyrazí.

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 21:05 | Reagovat

[5]: Ty vogo! Vzpomeň toho dědulu na kterýho jsme čekali v neděli ve Svatým Jánu! Tři minuty přes čáru!

8 Robka Robka | Web | 3. srpna 2015 v 21:06 | Reagovat

Tak jsem si zavzpomínala na své nedávné cestování čertími drožkami směr Brno-Ostrava.:-) Není nad romantické cestování!

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 21:08 | Reagovat

Teda Marti, ochutnávat slivovici ve 12 letech...? :-))

10 userka userka | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

Teď jsem si vzpomněla, že jsem vlastně ve vlaku poznala bývalýho... Ach, to byla romantika, když se mě zeptal, co se učím (dějepis, je to napsaný ne deskách, který jsou směrem k tobě, chytráku!) :D

[5]: Abych tě parafrázovala: nejspíš si tím teprve projdeš ;) Ale jestli k těm řidičům přistupuješ jako k té, která tě chtěla svést, teda svézt do práce, tak se není čemu divit!

11 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 21:21 | Reagovat

[6]: To je fakt, autobusy jsou v tomto směru mnohem bezpečnější!

[7]: Co se dělo ve Svatým Jánu?! To mě zajímá!

[8]: Na brněnském nádraží jsem kdysi také prožila jednu horkou chvilku. Tam mi ty dveře nešly pro změnu zase zavřít.

[9]: Je to rebel!

[10]: Já mám teď asi zvláštní věc pro strojvedoucí. Ta moc, kdy pohnou vlakem...

12 Miloš Miloš | Web | 3. srpna 2015 v 21:42 | Reagovat

Brát to jen vizuálně podle ňader. Vždyť dnes je to samý podvod, umělé hmoty, silikon, nebo jak tomu říkají.

13 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 13:32 | Reagovat

Jo, když jsme u toho - kolik je tobě, potažmo tvým... ehm... ? :D

14 takze-asi-tak takze-asi-tak | 4. srpna 2015 v 19:08 | Reagovat

[13]:  Zanedlouho nam bude 22 :)

15 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 20:05 | Reagovat

[12]: Dívky takového vzezření ale přeci nejezdí vlakem :)

16 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 19:08 | Reagovat

[14]: Ale přesto vypadáte na 12, popř. 16. Hmmm :D

17 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 11:45 | Reagovat

[16]: V očích přiopilých vodáků skutečně ano. :) A já se ještě nerozhodla, jestli se mám cítit uraženě či být polichocena.....

18 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 13:22 | Reagovat

[17]: ŽenCký jsou vždycky potěšený, když jim muži tipujou na míň, ne? :D

19 Egoped Egoped | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 21:11 | Reagovat

[18]: Zkus tohle říct jakékoliv puberťačce ;)

20 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 22:14 | Reagovat

[19]: Dobře, tak dejme tomu... ženCký starší 18 let jsou vždycky potěšený, když jim muži tipujou na míň? :D

21 Miloš Miloš | Web | 7. srpna 2015 v 15:20 | Reagovat

[15]: Běžně ne, ale než se opraví porouchané Ferrari nebo sportovní letadlo a partner splaší něco přiměřeného na překlenutí, z nouze může přijít i na vlak.

22 Piks Piks | Web | 7. srpna 2015 v 20:49 | Reagovat

Vlaky v sebe majú čosi romantické, to je pravda, len po štyroch hodinách keď sa pravidelne vlečie vyhliadkovou rýchlosťou aby nám nebodaj neušiel pohľad na okoloidúce srnky/zajace/slimáky nie je také jednoduché tú romantiku oceniť :D

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 17:44 | Reagovat

Panečku, já vlakem nejela ani nepamatuju.
No, nebo spíš nechci pamatovat :-)
I když ne, loni jsem se vezla luxusním supervláčkem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama