Marta a děti

24. srpna 2015 v 8:00 | Marta
Všichni v mém okolí mají děti. Každé ráno pozoruji před domem tlupu sousedek s kočárky, instagram je nacpaný zamlženými fotkami z ultrazvuků a ani během školních srazů ze základky nebo střední nestačím přepočítávat těhotné spolužačky. Zkrátka jsem se asi dostala do věku, kdy na děti u svých nejbližších budu narážet čím dál tím častěji. Mně osobně to nevadí. Mám děti ráda. Problém je, že děti nemají rády Martu.



Děti jsou známé svou upřímností a bezprostředností. Když vás nemají rády děti (a štěňátka), jste automaticky vyloučeni na okraj společnosti a v podstatě odsouzeni k životu v lese s místním jezevcem. Jako člověk totiž asi stojíte za prd. Děti to poznají, mají na to čuch. Proto pro mne bylo naprosto zdrcující, když jsem se dozvěděla, že jsem v kolektivu mimin značně neoblíbená. Nějakou dobu jsem se uklidňovala tím, že za to jistě můžou má rovnátka, kvůli kterým mohu v dětských očích vypadat lehce jako Terminátor. Jenže situace se neměnila ani se zavřenými ústy. Mimino řvalo. Neuklidnil ho ani můj beatbox.


Začala jsem se tedy pomalu smiřovat s myšlenkou života v lese s místním jezevcem. Bylo zřejmé, že situace je bezvýchodná. Dítě se v mém náručí svíjelo v křečích, sípalo, močilo a své nemotorné ručičky bezmocně natahovalo ke kolemjdoucímu aromatickému bezdomovci. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, že mimino odevzdám do rukou toho poustevníka a nenápadně se ztratím. Pak jsem si uvědomila, že to udělat nemůžu, poněvadž nebylo moje a bez písemného souhlasu zákonných zástupců se prý vousatým podivínům rozdávat nesmí. Tak jsem se dala do pláče v naději, že se nade mnou dítě slituje a začne mě milovat. Nezačalo. Rodičce jsem ho odevzdala s plnou plínou a ve značně zdeprimovaném stavu.

Na dalšího prcka jsem narazila zanedlouho poté. Bylo to již o něco starší dítě, už dokázalo mlátit lidi do hlavy různorodými předměty. Očekávala bych tedy, že bude o něco rozumnější a nebude se mnou mít nejmenší problém. Očekávala jsem, že se budu moci rozplývat nad roztomilým obličejem dítěte a hrdě se poplácávat po zádech, když ho dokáži rozesmát. Nic z toho se samozřejmě nedělo. Holčička na mě půl minuty jen s odporem zírala, následně spustila sirénu a v konečné fázi se začala dusit. Musela jsem odejít z místnosti, aby přežila!

Po těchto zážitcích jsem se na nějakou dobu začala osobám kratších než metr záměrně vyhýbat. Bylo to ale příliš těžké. Potřebovala jsem svou denní dávku baculatých tvářiček a náhodně rozmístěných zoubků. Musela jsem něco podniknout. Vybavila jsem se plyšovými vycpaninami, chrastítky, obrázkovými knížkami, dudlíky, fotkou Dády Patrasové a vyrazila jsem do terénu. Pevně jsem věřila tomu, že s takovou výbavou musím být pro každé mimino naprosto neodolatelná. Na prvních dvacet dětí to tedy absolutně nezapůsobilo. Byla klasika. Řev, hysterie, kolapsový stav (tentokrát u mě). To až s jednadvacátým dítětem se prokletí zlomilo. Konečně! Mimino se tvářilo klidně, neslzelo a přísahám, že jsem dokonce zahlédla náznak úsměvu! Došlo k mému znovuzrození. Tolik se mi ulevilo, že nejsem špatný člověk, že nemusím jít žít do lesa za jezevcem a naučit se vařit polévky z klacíků a veverek.

Netvrdím, že jsem se od té doby nesetkala s plačícím dítětem. Někteří jedinci mě zkrátka nikdy nezkousnou. Nicméně jsem se již naučila pár triků, jak svést jejich pozornost jinam, než na to, že je v náručí drží Terminátor. Házím s nimi do vzduchu, schovávám se za obrázkovou knížku nebo jim kradu nos. Z toho se můžou obzvlášť zbláznit.


Jsou úžasné. Během několika málo týdnů a měsíců musí poznat svět a naučit se neuvěřitelné množství dovedností. Všechno je pro ně nové a tajemné. I ten nejmenší kamínek je pro ně absolutně fascinující. Pojďme jim s tím poznáváním drobet pomoci. Pojďme je naučit, že na balících slámy si vyhrají mnohem lépe, než s tabletem, že větší dobrodružství zažijí s kamarády u rybníka, než v okýnku na facebooku a že nezáleží na tom, kdo jak vypadá, koho má rád nebo jakou poslouchá hudbu, ale na tom, jestli je to dobrý člověk.


Takže asi tak…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. srpna 2015 v 19:27 | Reagovat

Vidíš Martičko a kam jdu já, tam všude děti, které mě s úsměvem zdraví, sápou se po mě a podobně.
Naprosto cizí děti. Takové, jaké jsem v životě neviděla.
Aby toho nebylo málo, tak v naší nepřizpůsobivé čtvrti zřejmě došlo k nějakému přemnožení a tak já třímám v ruce klacek a snažím se ty šílené tlupy tmavookých dětí odehnat z našeho dvorka, kde čekají, až vylezu ven a něžně jim vynadám, že tam nemají co dělat :-)
Většinou svou přítomnost maskují balónem, který jim jako omylem přiletěl k nám, jindy tvrdí, že přišli nadávat dětem z našeho domu. Ale já vím svý, jsou tu za mnou...
Ty ušmudlaný tvářičky a unudlaný nosy vysloveně čekají, až se jim budu věnovat :-)
Ale Taky už vědí, že běh s klackem je mnohem lepší hra, než na tabletu či počítači :-)
Stejně, jako děti, které náš dvoreček užívají právem domovním :-)

2 thoris thoris | Web | 24. srpna 2015 v 23:06 | Reagovat

Cha, mé pokusy na dětech by mohly dostat nový náboj: otestuji je na Martu! Na Martě? Martou? Dá se Marta očkovat? Když jim tě přečtu před spaním, budou se bát víc či míň?

3 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 0:56 | Reagovat

Děti jsou ta nejlepší a nejroztomilejší věc na světě!
Pokud je nemám na starosti a jsou aspoň 2 kilometry daleko :D

4 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 16:27 | Reagovat

Nejdřív jsem se zalekl, že je to jeden z dalších článků typu "nesnáším děti", což je oblíbená póza dnešních teenagerů. Byl jsem však příjemně překvapen! Dětský kolektiv je ten nejproradnější a nejméně bere ohledy na city druhých. Je až příliš upřímný, přesně jak píšeš. A je třeba to s ním umět. Nikomu to nejde hned, někdo tu "sympatii" musí v sobě najít. A já gratuluju k nálezu! :D

A fotka Dády Patrasové bude možná ten hlavní důvod dětské bázlivosti :D

5 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 19:59 | Reagovat

[1]: Máš to hold v sobě. Jen nevím, jestli ti teď tvou přitažlivost pro děti závidím...každopádně jsi jistě dobrý člověk. Děti to poznají, mají na to čuch! :)

[2]: Můžeš jim zkusit říct, že místo čerta si pro ně přijde Marta. Uvidíš, jak budou sekat latinu....:)

[3]:Ano, ano. Dětský smích je nejkrásnější zvuk na světě. Pokud tedy nejsou tři ráno. A nejsi doma sám. A nemáš děti...

[4]: Vážně?! Já myslela, že Dáda mezi děmti pořád frčí...:( Mají snad dnes nějaký nový trend, hm? :)

6 Michelle Michelle | Web | 25. srpna 2015 v 22:18 | Reagovat

Moc  článek.
Abych pravdu řekla, trochu ti to závidím. Nevím čím to je, ale připadá mi, že jsem pro ně skoro jako magnet. Ty nejmenší jak kdy, ale jak to začne mluvit a přestane se bát všech, kromě maminky, jsou jako vosy. V práci se mi to hodí, ale třeba o víkendu u nás byli známí s tříletým špuntem. A můžu říct, že odejít fakt nebylo jednoduché a fakt mi to lezlo krkem :)
Když na ně máš ale náladu, je pravda, že je to krásné. A když tě to dítě upřímně obejme a zasměje, je to super.
Vlastní tě budou milovat nadevše. Nehledě na to, co si myslí ostatní děti. Takže bych to nijak nehrotila :))

7 Michelle Michelle | Web | 25. srpna 2015 v 22:19 | Reagovat

(někde tam na začátku mělo být moc HEZKÝ článek :))

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 2:41 | Reagovat

[5]: Kašpárek v rohlíku! Mixle v pixle! Pískomil se vrací! Bombarďák!

Dáda is dead!

9 userka userka | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 9:51 | Reagovat

Taky jsem si tak připadala, ale pak mi došlo, že se stačí chovat jako dítě, aby tě měly rádi, a je to vyřešený :D

10 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 21:15 | Reagovat

Mimochodem, Marto! To na té fotce s kytarou jsi ty? :O

11 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 22:11 | Reagovat

[6]:Moc článek se mi líbilo. Je to takové poetické...:)

[8]: Bombarďák?! To zní úžasně!

[9]:Máš pravdu. Taky jsem si všimla, že jakmile jsem se dostala na jejich úroveň přemýšlení, byla jsem hned oblíbenější :)

[10]: Ano, jsem to skutečně já! Mé poznávací znamení je právě červená kytara, kterou jsem dřív tahala úplně všude, takže sem jsem ji musela samozřejmě dát taky! :)

12 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 23:52 | Reagovat

[11]: No vida. A neslíbila jsi mi onehdy, že mě naučíš na kytaru hrát? :D

13 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 12:03 | Reagovat

[12]: Vážně? Panečku, já jsem to naslibovala leckomu a dodnes to ještě nikdo z nich neumí...:)

14 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 12:22 | Reagovat

Fungujuci liek ziskat si deti je nechat si NARAST SI PLNOVOUS. Mam to pätdesiat rokov vyskusane, zabere vzdycky.

15 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 12:38 | Reagovat

[14]: Děkuji za tip, určitě vyzkouším!

16 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 12:46 | Reagovat

[13]: Když se chceš líbit, musíš něco slíbit, je mi to jasný :D

17 Magdaléna Magdaléna | Web | 27. srpna 2015 v 12:56 | Reagovat

Haha, tak jsem se smála nahlas. V práci :-)

18 Robka Robka | Web | 28. srpna 2015 v 7:07 | Reagovat

článek mě pobav(b)il.:-) Mně se děti nebojí, což je slibná záruka, že se mě nebudou bát ani děti mých dětí.

19 Robka Robka | Web | 28. srpna 2015 v 7:08 | Reagovat

Mělo tam být velké "Č" na začátku věty.:-)

20 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 7:18 | Reagovat

[15]: Je to "tutovka". Vsetci chcu chytat bradu. vsetci vyvaluju oci, lebo ich otcovia a spol. obvykle brady nemaju. Bud sa teda usmievaju v uzase alebo rozplacu od strachu, to posledne ale zriedka. Zvedavost "sahnut si" je silnejsia...

21 Miloš Miloš | Web | 28. srpna 2015 v 21:51 | Reagovat

Když si vzpomenu na první roky se syny a jejich ustavičný řev a pláč, orosím se hrůzou, že to někdy zažiju s vnoučaty. Jak já jsem tehdy měl pochopení pro Heroda? :)

22 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. září 2015 v 22:48 | Reagovat

Mám těhotné kamarádky - s tím se teď roztrhl pytel :D A taky pár známých s dětma.. ale většinou se k těm dětem moc nehrnu, tak ani nevím, jak by na mě reagovaly.. asi budu muset vyzkoušet :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama