20 faktů o Martě - 2.část

17. srpna 2015 v 8:00 | Marta
Faktů jsem vám slíbila celých dvacet, tak tady je, prosím pěkně, druhá várka.


11. Mám modré oči. Asi nic moc zajímavého, říkáte si. Jenže! Nikdo jiný z rodiny modré oči nemá. Máma s tátou i oba moji krásní sourozenci mají oči jako uhle. Stejně tak prarodiče. A praprarodiče. A strýcové i tety. O bratrancích či sestřenicích ani nemluvím. Na gymplu jsem měla základy genetiky a tak vím, že takovou hříčku přírody jako jsem já, mohou doopravdy stvořit i dva temnoočaři. Cosi se v DNA promíchalo a nakonec to vyplivlo mě. V běžném životě s tím nemám problém. To jen v rodinném kruhu se občas cítím lehce osaměle. Všechny ženy spolu probírají nové vychytávky pro líčení hnědých očí, chlapi zase debatují o tom, kolik žen kdysi podlehlo jejich uhrančivým pohledům. Zároveň musím neustále poslouchat otázky typu: "Ale stejně je zvláštní, že ses vyvedla takhle jinak! To si tě maminka s tatínkem asi koupili někde u silnice, ne?" nebo "To je fakt divný, tyjo! Dělala sis někdy testy, jestli jsi vůbec jejich?". Nedělala. A dělat nebudu. Barvu očí mám sice jinou, ale stejná krev se prostě nezapře!

12. Jsem kavárenský povaleč. Ráno, odpoledne nebo večer. Je mi to fuk. Sedím v kavárně. Pokud hledáte Martu, sedí v kavárně. Když nejsem doma a nepovídám si sama pro sebe v pokojíčku, sedím v kavárně. No dobrá, tak možná se občas ukážu třeba ve škole nebo v práci, ale jinak sedím v kavárně. Často úplně sama. Učím se, píši články, v kávovém lógru se snažím rozluštit svou budoucnost, brouzdám na internetu a pročítám si takové ty ryze ženské diskuze o tom, jak se zbavit knírku nebo vaginální mykózy pomocí připínáčku a dvacetikoruny. Nebo jen pozoruji lidi. Poslouchám jejich rozhovory (ano, vím, že je to nezdvořilé, ale vy to na mě neřeknete, že ne?) a čerpám inspiraci.

13. Vždy se strašně rychle zamiluji. A nemyslím to jen z hlediska romantického. Jsem typ člověka, který se ihned upne na kohokoliv a na cokoliv. Stačí sebemenší náznak lehké náklonosti a jsem vaše. Na věky věků. Občas dokonce stačí jen letmý pohled. V praxi to znamená to, že paní prodavačka z Alberta je mou nejlepší kamarádkou od doby, kdy se mě zeptala, kolik mám rohlíků, chlápka z autoservisu si jednou vezmu, to je prostě osud a hraboš ze zahrádky je mým novým domácím mazlíčkem (pokud ho teda nesežere ten had, který byl mým domácím mazlíčkem minulý týden). Věřím v lásku na první pohled. Zažívám ji každý den.

14. Jsem magnet na trapné situace. Děje se to pořád! Skočím si na roh do večerky pro pomeranče a během minutové cesty zvládnu vyšlápnout každý psí exkrement, omylem urazit čtyři sousedky, zakopnout o pampelišku a ve večerce ještě zbořit půlku regálu. Nikdo se mnou nechce nikam chodit. Asi si budu muset přečíst nějaké typy na zrušení takového prokletí na ryze ženské diskuzi.

15. Na tomto světě existuje pouze jedna jediná věc, kterou za žádnou cenu nepozřu - syreček. Jakmile přede mnou někdo vybalí tento silně aromatický…věc, dostávám se do mdlob. Spolubydlící se již naštěstí naučili mne na výskyt tvarůžků v bytě upozorňovat. Pro tuto příležitost jsem si vyrobila speciální oblek, jehož součástí je kroužková košile polepena pancířovými pláty, svářečské rukavice a plynová maska po dědečkovi. S daným spolubydlícím pak v tomto obleku komunikuji ještě celý týden poté, co syreček snědl. Pro jistotu dva.

16. Neumím se hádat. Jsem velice mírumilovné stvoření, které sice mouše čas od času ublížilo, ale vždy pouze v sebeobraně! Konfliktu s lidskou osobou se snažím vyhnout za každou cenu. Je to však dřina. Obzvlášť pokud narazím na lidskou osobu, jejíž názor je tak hloupý, že se mi z toho roztřesou kolena a vyskočí cukr v krvi. Nezbývá mi nic jiného, než si hladinu cukru srazit nějakou hádečkou. Problémem je, že mi to nejde. V mozku se vytváří spoustu odzbraňujících argumentů, kdežto ústa vypouštějí jen jakési nesmyslné skřeky a řetězec vulgarismů.

17. Mým oblíbeným ročním obdobím je podzim. Ano, sice končí prázdniny a maminka už nedělá meruňkové knedlíky, ale jakýmsi zvláštním záměrem osudu je učinit mě štastnou právě v tomto období. Z ničeho nic se v mém životě odehrává jedna krásná věc za druhou. A tentokrát to skutečně nemyslím ironicky. Během podzimů '93 -'14 jsem potkala všechny své životní lásky (ne všechny najednou, samozřejmě, ehm), vyhrávala jsem ve sportce (nic velkého, ale už jenom ten pocit, víte?) nebo jsem si nezlomila některou z končetin. A navíc - není podzimní období tím nejdokonalejším časem, kdy se můžu povalovat v nějaké kavárně a pozorovat ostatní? Jen tak?

18. Nikdy nechodím pozdě. Pokud tedy zrovna nezaspím nebo nejsem líná doběhnout tramvaj, mám na vše minimálně pětiminutovou rezervu. A pak tam dvacet minut čekám na opozdilce. Je to k zešílení. V poslední době jsem se dokonce několikrát snažila přijít alespoň o pár minut později. Neúspěšně. Mé tělo už má v sobě zabudované hodinky, které ho nutí trošku zabrat, když vidí, že se courá. Nikdy se asi nedozvím, jaký je to pocit, když na vás někdo křičí, že jdete pozdě. Nikdy se nedozvím, jaký je to pocit neslyšet tu strašnou větu "jak dlouho už tady čekáš?". Nikdy se nedozvím, jaké je to nebýt u všeho jako první.

19. Pláču u filmů. Ve velkém. V české ani světové kinematografii nenaleznete příliš mnoho děl, které by mi nerozervaly srdce na milion kousků. Z počátku se v sobě snažím pláč udusit, ale ve finále se dusím celá a potřebuji upustit trochu páry. Celkem jsem u sebe vypozorovala tři druhy pláče - pláč štěstí, hysterický brekot a slzy závisti. Šťastná jsem, když ti dva spolu nakonec skončí, hysterická, když spolu ti dva nakonec neskončí a závistivá, když těm dvoum dovezou pizzu, zatímco já v ruce dřímám chleba se sádlem.

20. Poslední fakt? Nedokážu si představit, že bych byla někým jiným. Jsem Marta, která miluje hudbu a kávu. Marta, která neumí řídit a bulí o Doby ledové. Marta, která tím životem proplouvá občas trochu pofidérně. Marta, která se musela naučit nikdy nikoho nezranit, vážit si zdravého těla a hlavně se mít ráda, takovou jaká je. Marta, která má svůj vlastní svět. A koneckonců - je to její umělecké dílo.

Takže asi tak…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 8:19 | Reagovat

Jaký druh pláče máš vyhrazený pro Jak vytrhnout velrybě stoličku?:)

2 Miloš Miloš | Web | 17. srpna 2015 v 9:45 | Reagovat

Podzim se blíží a další lásky na první pohled s ním.

3 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 19:09 | Reagovat

Ad bod 18: VÍC TAKOVÝCH LIDÍ! Lidí, kteří šetří svůj čas tím, že šetří čas ostatních!

4 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 21:03 | Reagovat

[1]: Jsem si jistá, že všechny tři výše zmíněné...:)

[2]: Ano ano, už aby to bylo...taky si asi vsadím! :)

[3]: Občas mi přijde, že jsem asi poslední exepmlář :(

5 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 19:11 | Reagovat

[4]: Založíme klub, budeme pořádat schůzky, na které budeme chodit přesně!

6 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 18. srpna 2015 v 22:20 | Reagovat

[5]: Berete-li členy i z těch, koho jste vysloveně nepozvali, hlásím se na pozici "proč tady tahle osoba vlastně je?", díky!

7 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 10:44 | Reagovat

[6]: Jestli chodíš všude včas, není problém (žejo, Marto?)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 21:32 | Reagovat

Bod 13 a 14 spolu souvisí, že? Marta hromotluk obvykle není v kroužku oblíbených a pak každé milé slůvko způsobí třas v kolenou :-) To je logické :-)
A bod 17 mi připomněl kamaráda, který si po dobu asi deseti let, vždy na přelomu září a října, pořídil nějakou zlomeninu...
A nebo aspoň otřes mozku...
Myslím, že on podzim tak rád nemá :-)

Díky, Martičko, za další pohlazení :-)

9 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 14:06 | Reagovat

[7]: Tak určitě :)

[8]: Vidíš, souvislost mezi 13. a 14. bodem mě nikdy nenapadla!
Rádo se stalo :)

10 userka userka | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 23:45 | Reagovat

Taky všude chodím první, ale docela by mě zajímalo, jestli bych náhodou nebyla naštvaná, že jsi tam ještě dřív! Nikdy jsem tuhle otázku nemusela řešit :D

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 22. srpna 2015 v 8:23 | Reagovat

Teta Marta(!) z Osvracina by mohla o mojej zalube k chlebu natretom oskvarkovou zmesou a paradajkami referovat. Spusty knih som tam - na fare! - precital, hltajuc jeden krajec za druhym.

Dnes, prezraty z donutenia a nedostatku inych radosti - pizzami, som cestovaval po rakuskych dialniciach a zastavoval vo vsetkych "Rosenberg" restauraciach na odpocivadlach, pretoze viedli v sortimente chlieb so sadlom a cibulou. Absolutna exoticka pochutka v krajine, kde po desatrocia zijem. (Tu u nas ani nevedia, co je to "sadlo".)

K mojmu smutku a zarmutku - uz to ti Rakusania nevedu. Kedykolvek, ked som v byvalej domovine, patram, tuzim a zhladavam tuto pochutku z detstva,

Vyborne sa citas! Stavam sa Tvojim vernym posluchacom.

12 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 22. srpna 2015 v 21:38 | Reagovat

[10]: Musela by jsi mě svázat řetězem ke stromu, abych tam nedorazila dřív než ty...:)

[11]: Vítej! Možná zavedu nějaký uvítací dárek pro nové návštěvníky. Řekněme....chleba se sádlem,hm?

13 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 9:31 | Reagovat

[12]: Gern ten chlebik, ale uz len maly. Prave som pysny na zhodenie dvadsat kil!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama