Marta strašpytel

29. července 2015 v 21:56 | Marta
Nejhorší pocit na světě! Víte, co myslím? No přeci to, když je ponurá, deštivá noc, větve stromů strašidelně narážejí do okna, blesky protivně osvětlují oblohu, hromy přehlučí i vaše škrundání v žaludku, na kostelních hodinách právě odbíjí druhá hodina ranní, vy se ze všech sil snažíte zakrýt každý milimetr vašeho třesoucího se těla a teď to na vás přijde. Čurání myslím. Následuje to neskutečné dilema, kdy se musíte rozhodnout mezi prasknutým močovým měchýřem nebo riskantní cestou na záchod a zpět.




Už pěkných pár let jsem strašpytel. Od narození, abych byla přesná. Ale nechápejte mě špatně. Já mám hrůzu jen z čistě iracionálních, nereálných, nikdy nikým neviděných a hmatatelně nedokázaných věcí, jevů a úkazů. Pavouky, hady, hmyz, imigranty, pouliční zvěř a podomní prodejce zvládám celkem v klidu. Jakmile však dojde k náhlému výpadku signálu a v televizi vidím místo Kriminálky Anděl pouhé mravenčení, dostanu mini infarkt a představuji si ten nejhorší možný scénář.

Třeba že přímo za mnou stojí ten divnej chlápek z Mlčení jehňátek a cvaká si zubama pod svou hororově k dokonalosti vyvedenou maskou. Nebo že z televize vyleze ta mokrá, vlasatá holka a ještě mě, nedej bože, vtáhne sebou do nějaké telenovely. A vůbec nejhorší scénář? Že mi na okénko zaklepe vybělený upír Edward a zamiluje se do mě (pozor, Marta egoistka opět v akci)!

To vše mě donutilo přemýšlet nad tím, jak je člověk neskutečně zranitelný v oblasti televizní a filmové tvorby. Já tedy se svou křehkou a jemnou povahou horory příliš nesleduji. Obyčejně mi stačí shlédnout dvouminutovou ukázku, abych si pak prožila pár bezesných nocí. S rozsvícenou lampičkou. A krucifixem pod polštářem. V posteli se spolubydlícími. Ale zpět k myšlence. Občas mě štve, že se mi hororová tématika zaryje pod kůži mnohem silněji, než sladká, romantická komedie s Richardem Gerem v hlavní roli. Je zkrátka fascinující, jak můj mozek dokáže během několika málo sekund přijmout myšlenku krvežíznivého vraha za zády spíše, než myšlenku přijíždějícího prince na bílém koni.

Věřte mi! Ať se snažím sebe více, v moři mnohem častěji kontroluji, zda se v mém okolí nepohybuje desetimetrový žralok z Čelistí a úžasně fyzicky stavěným, opáleným obyvatelům místní destinace nevěnuji příliš pozornosti. Jak proti tomu bojovat? Nijak. Kdo je strašpytel, je prostě strašpytel. Ale vzhledem k tomu, že jsem se svou bojácností již dobře sžitá, rozhodla jsem dát vám pár tipů, jak se z toho alespoň nezbláznit.

Tak zaprvé. Štěstí přeje připraveným. Je důležité znát teorii. Všechny čistě iracionální, nereálné, nikdy nikým neviděné a hmatatelně nedokázané věci, jevy a úkazy jdou nějakým způsobem zničit, rozbít, vystrašit, odehnat, rozpustit či přímo zamordovat. Takže se nebojte si o tom něco málo přečíst. Dozvíte se třeba, že vlkodlaka zaženete šalvějí, hastrmana ohněm, hejkala čistým kusem oblečení a na Edwarda musíte s česnekem. Pak už stačí mít kabelku či jiné zavazadlo těmito záležitostmi vybavené a hned se vám bude o něco klidněji dýchat. Já sebou takto každý večer tahám dva lodní kufry plné magického arzenálu a za to nepohodlí to rozhodně stojí.

Za druhé. Vůbec nejlepší je vyhýbat se jakýmkoliv mrtvicovo-infarktním situacím. To znamená - po setmění nikomu neotevírat (vše, co se k vám ve večerních hodinách dobývá je krajně podezřelé!), kam není vidět, tam rozsvítit (tma rozhodně není přítel), nenechávat otevřená okna a nezatažené závěsy (není nic horšího, než když vám průvan začne mlátit s dveřmi), před spánkem zkontrolovat prostor pod postelí a skříně (přísahám, že v té mojí něco žije!), omezit pohledy do zrcadel (bůhví, co tam uvidíte) a samozřejmě čůrat ještě před tím, než se všude zhasne a na kostelních hodinách začne odbíjet druhá hodina ranní. V každém případě u sebe však mějte výše zmíněný arzenál.

A třetí tip? Ten je nejdůležitější. V děsivých situacích je třeba si uvědomit jednu věc. Jsou strašidla pod postelí, klekánice, duchové, zombie, mimozemšťani a jiné potvory opravdu tím, čeho bychom se skutečně měli v noci bát? Nečíhá na nás jiné nebezpečí? Co třeba některé společenské názory a předsudky vůči druhým? Co třeba nedostatek tolerance, závist, pomluvy? Co třeba ta strašidla, která nosí kravaty a nečíhají na nás pod postelí, ale drze se vystavují v televizi, když "hájí naše zájmy"?

Už pěkných pár let jsem strašpytel. Mám strach, že ze světa pomalu mizí lidskost. A mám strach, že na to můj arzenál nestačí.

Takže asi tak…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 didslife didslife | Web | 29. července 2015 v 22:18 | Reagovat

dobrý článok

2 Esenka Esenka | Web | 29. července 2015 v 22:20 | Reagovat

Moc pěknej článek. :) Taky jsem strašpytel... a každej podle mě je, jen si to třeba nepřizná. :D
Jinak všechno nejlepší k svátku. :)

3 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 29. července 2015 v 22:54 | Reagovat

Článek má moc pěknou pointu, palec nahoru :)
Mimochodem, tuhle písničku znáš? :D https://www.youtube.com/watch?v=qEja72NSg5Q

4 Gil Gil | Web | 29. července 2015 v 23:26 | Reagovat

Nádherný článek, tento je nejmoudřejší ze všech, co jsem dneska četla :))))

Ještě k tomu výpadku signálu a mravenčení televize, musím něco vtipného dodat :D Já pracuji na takové turnusy, vždy devět dní jsem pryč (jsem pečovatelka) a přespávám tam. A je tu televize, která se začala v noci sama zapínat :D :D Už mi to dvakrát udělala (v zamknutém pokoji kde jsem jen já) přesně na vteřinku o půlnoci :D :D Ovladač na ni nemíří a nikdo ho nemačká. Ne že by mě to děsilo a ne že by mě zajímalo, jak technika může takhle blbnout, jediná emoce je, že mě to otravuje :D Spím a najednou blik a randálu na celý panelák :D :D Takže jsem milou televizi začala s vítězným úsměvem na noc vypojovat ze sítě. A kdyby se zapla i odpojená ze zásuvky, jó to už by bylo horší xD

5 userka userka | E-mail | Web | 30. července 2015 v 0:08 | Reagovat

Někdy se taky lecčeho leknu, ale zatím se pořád nejvíc bojím pavouků :)
Marti, super článek a závěr dost překvapivej, ale nerušivej.

6 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 30. července 2015 v 9:29 | Reagovat

[2]: Asi máš pravdu, každý v sobě máme kousek strašpytela. Něčí kousek je větší, jiný zase menší :).
Děkuji mnohokrát za přání!

[3]: Písničku jsem do teď neznala, ale jsem si jistá, že neexistuje dokonalejší, která by vystihla mou situaci. Opět boduješ! :)

[4]: Tak pokud by se něco podobného stalo mě, už bych si balila kufry a stěhovala se na Kamčatku! Jsi to ale statečná žena! :)

[5]: Ti naši čeští pavoučí drobečci jsou roztomilí, ale je pravda, že kdyby na mě vlezlo něco většího a chlupatějšího, vyletěla bych z kůže! :D

7 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | 30. července 2015 v 11:18 | Reagovat

[6]: To víš, já jsem samozvaný expert na písničky a internetová videa a obrázky... :D

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 30. července 2015 v 15:01 | Reagovat

Kamarádka byla na dovolené v takovém pěkném, voňavém domečku :-)
Nádhera, jen v noci měla velice divný pocit. Každou noc, tak v půlhodinových intervalech tam někdo potichoučku kýchal...
Každou noc chodila a prohlížela všechny možné skrýše, ale "strašidlo" našla až noc před odjezdem.
Byl tam automatický osvěžovač, proto to tak krásně vonělo a ten každou půlhodinku vypustil svou dávku vůně :-)

9 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 31. července 2015 v 9:37 | Reagovat

[8]:Voňavé strašidlo? :) To se kamarádce muselo setsakramentsky ulevit, když zjistila, že nejde o krvelačného ducha Jacka Rozparovače! :)

10 Miloš Miloš | Web | 31. července 2015 v 10:35 | Reagovat

Nejhorší je Freddy krueger, noční můra z Elm Street.
Proti žralokům prý pomáhá, když je člověk dloubne palcem do oka, hned pak naši nohu pustí, pokud tedy ji už nemají v žaludku.

11 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 31. července 2015 v 11:33 | Reagovat

[10]: Děkuji za tip! Všechny palce budu mít od teď vždy v pohotovosti! :)

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. července 2015 v 11:40 | Reagovat

Kravatové strašidlo.
Evropou obchází strašidlo, strašidlo kravatismu.

13 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 31. července 2015 v 14:20 | Reagovat

Nechť píší o sto šest lidé, jako jsi ty. Bezvadný článek :)

14 Egoped Egoped | E-mail | Web | 31. července 2015 v 14:39 | Reagovat

Včasné vyčurání je základ. Co ale dělat, když se vypije přes večer hodně moc Coca Coly, před spaním se jde na záchod, ale stejně tě to ve čtyři ráno vzbudí znovu?!

Jo a dej pozor na ten česnek proti upírům. Je to hoax, nefunguje na ně! Podezírám upírstvo, že tenhle nesmysl vneslo mezi lidi záměrně, abychom se naivně cítili v bezpečí... :)

15 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 31. července 2015 v 19:15 | Reagovat

[14]: Tak v tom případě prostě držet a nepustit!
Ne! Česnek vážně nefunguje? To mi všichni celý život lhali? Já věděla, že upíři jsou zmetci vyčůraní.

16 Magdaléna Magdaléna | Web | 31. července 2015 v 20:19 | Reagovat

Jsi můj člověk. Bohužel moje obrana se sesypala ve chvíli, kdy jsem se od Stephenie Meyer dozvěděla, že česnek je upíra krátký, že na něj platí jen vlkodlak. Jenže to je mi k ničemu.
.
Kravatová strašidla mají ještě tu nevýhodu, že zásadně nečekají až na tmu.

17 userka userka | E-mail | Web | 31. července 2015 v 23:30 | Reagovat

[14]: Já pěstuju sporýš, to doufám, funguje?! :-O Znám to z Upířích deníků... o:) :D

18 thoris thoris | Web | 1. srpna 2015 v 7:02 | Reagovat

Radost cist text, ktery ma nejen lehkou ironii, nadsazku a popkulturni reference primerene vyvazene s osobnim pribehem, ale navic jeste i styl, jazykovou uroven, myslenku a peclive vystavenou pointu! Ach, esejisticky oblouk na blogu! Diky, bloude, za odkaz. Jdu si cist dal.

19 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 1. srpna 2015 v 19:02 | Reagovat

Se strachem ze tmy jsem zápasila poměrně hodně dlouho. Ale zvládla jsem to:-) .

20 Elis Elis | Web | 1. srpna 2015 v 22:00 | Reagovat

Hezký článek, oslovil mě. mám podobné pocity, bála jsem se hodně věcí, ale to byly prkotiny podle toho čeho se bojím teď a čím dál více se obává, že náš svět končí...

21 LuciaM LuciaM | Web | 2. srpna 2015 v 12:36 | Reagovat

Ahoj :-) Spriatelíš? Mám obnovený blog s poviedkami a recenziami, neskôr určite ponuku rozšírim. Napíš mi prosím na blog :-) Ďakujem :-*

22 Sugr Sugr | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 17:39 | Reagovat

Doporučení, že tento blog je príma skutečně nelhalo! :-) Hezké čtení, žádný nudný Deníček o ničem, či stále se opakujících fádních denodenních zážitcích, ale..., jo fakt fajn čtení, díky!:-)

23 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 19:06 | Reagovat

[16]: To je pravda! Na kravaťáky pozor zejména ve dne!

[18]: Doufám, že jiné články nebyly zklamáním!

[19]: A to je hlavní!

[20]: Kdo ví, co bude? :)

[22]: Přijď zas!

24 Robka Robka | Web | 2. srpna 2015 v 19:07 | Reagovat

Výstižná pointa na závěr vtipného článku. Jen bych tě chtěla upozornit, že ona hodina duchů není ve dvě, ale ve tři v noci. Před pár dny jsem v tu dobu byla v centru Brna a zrovna jsem se nacházela v okolí Kapucínské hrobky a věř mi, že ač nejsem strašpytel, měla jsem docela nepříjemný pocit.

25 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 19:09 | Reagovat

[24]: Tak to ještě štěstí, že se mi chce čůrat vždycky ve dvě!:)

26 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:38 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama