Marta a zkouškové

27. května 2015 v 10:17 | Marta
Ach jo. Mám to tu zas. Když už to konečně vypadá na to, že by se pro změnu mohlo také někdy zadařit, přijde vždycky nějaká čupr zničující zprává a já zas upadám do těžký depky. A to je potom konec. Protože sluníčko svítí o něco méně, voda vůbec nechutná jako voda (spíš jako voda bez chuti), rodinní příslušníci všude jen překáží a zrcadlo je prostě nějaký rozbitý nebo co. Zkrátka - trávím pak většinu dne v pelechu obklopena špinavým nádobím, očokoládovanými obaly od tatranek a oblečením, které už potřebuje být vypráno tak moc, že ze mě samo slezlo a teď se z posledních sil snaží doplazit i k pračce. Není to hezký pohled. Mám vyzkoušené, že tento stav v drtivé většině případů přejde přesně po osmnácti snědených tatrankách a písničkách od Diany Rossové. Jenže tentokrát ne. Dostala se ke mě totiž informace, že je zkouškové.



Ráda bych řekla, že jsem ten typ studenta, který tráví svůj volný čas posedáváním v literárních kavarnách s laptopem na klíně a sepisuje esej, která se má odevzdávat za tři měsíce. Ráda bych řekla, že jsem ten typ studenta, který měl už v prváku vypracované čtyři vlastní projekty za spolupráce celé fakulty a Akademie věd. Ráda bych řekla, že jsem ten typ studenta, který si tyká s tou protivnou knihovnicí. Bohužel bych byla nestydatá lhářka, kdybych o sobě takovéto věci tvrdila. Já jsem totiž takzvaný student nesnášlivec. To je student, který celý semestr dělá prd a na konci se za to nesnáší.
To, že začalo zkouškové se většinou dozvím až ve chvíli, kdy přijdu do školy a posluchárna je zamčena. Paní uklízečka mým směrem většinou jen prohodí, ať jí kurňa (nepoužívá slovo kurňa) nešlapu na tu epesně vytřenou půdu a já se zase s neklidem v očích odebírám domů, kde mohu klasicky propadnou zkouškovému šílenství. V již zmíněném pelechu pak vždy polovinu dne trávím naříkáním, kolíbáním se ze strany na stranu a házením viny na všechny ostatní a druhou polovinu dne se pak snažím spřátelit se všemi potenciálními zdroji jakéhokoliv studijního materiálu. Po čísle třicet osm jsem přestala počítat, kolika lidem dlužím pivo, peníze, bábovku nebo vlastní duši za jejich zpracované poznámky. Myslím, že brzy si budu muset nechat změnit identitu a přestěhovat se do Lotyšska, protože duši klidně obětuji, ale peníze za trochu přátelské pomoci? V mém světě neexistuje.
Tak jo. Vždy se tedy najde nějaký milostivý šprt, kterému se zželí té neschopné trosky, co se ve škole ukázala vždy jednou do týdne a výpisky jí půjčí. V tomto okamžiku přichází má fáze odmítání. Odmítám se na ten stostránkový soubor byť jen podívat, natož ho nedej bože otevřít. Znáte to. Najednou se všechny jinak nudné činnosti stávají nesmírně zábavnými. Televizní pořad Výměna manželek je vskutku pozoruhodná studnice poznatků a životních mouder, věšení prádla je skvělá rozcvička, kterou by člověk mohl dělat klidně pořád a s růžovou bambulí na konci propisky se dá opravdu neskutečně zabavit na celý den.
Má neskutečná vnitřní síla a charakter se projeví až zhruba dvacet čtyři hodin před zkouškou. To se ve mě zlomí svědomí (no dobře, vyslechnu si tátovu hodinovou přednášku o tom, jak je důležité, abych byla vzdělaná, protože si pak budu moct koupit krásný dům a k němu dinosaura či co) a s pomocí několika šálků kávy, krabiček cigaret a plechovek zabijáckých energy drinků se pouštím do studia. To vše je samozřejmě opět doprovázeno naříkáním, kolibáním se ze strany na stranu a házením viny na všechny ostatní.

Druhý den se tedy s pytli pod očima většími než celé východní Slovensko odebírám k některému z drahých vyučujících, u kterého budu po několik následujících minut plkat své, těžce z vody vyvařené, nesmysly. S jakým úspěchem? To je stále velmi nejasné. Mám takovou teorii, že vše záleží hlavně na aktuální kompilaci hvězd a rozestavení mayských pyramid vzhledem k toku Vádí Rúm. V příštím semestru asi provedu výzkum, zda je tato teorie pravdivá.

Takže asi tak...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 27. května 2015 v 12:07 | Reagovat

Myslím, že jsi typ člověka, kterému se nejlíp nepracuje a když už, tak pod tlakem :-)
Něco o tom vím :-)
Já jsem stejný typ :-)
Takže držím palce a hlavu vzhůru, když nebude dinosaurus, bude třeba ověčka u karavanu, požere trávník stejně dobře, jako brontík :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. května 2015 v 12:28 | Reagovat

Myslím, že Lotyšsko je příliš blízká a přehledná země! :-)

3 takze-asi-tak takze-asi-tak | E-mail | Web | 27. května 2015 v 15:52 | Reagovat

[2]: Možná máš pravdu, popřemýšlím ještě třeba o Bhútánu. Tam už se snad ztratím...:)

4 diarybymia diarybymia | E-mail | Web | 27. května 2015 v 16:58 | Reagovat

Máš pěkný blog! :)

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 30. července 2015 v 21:33 | Reagovat

Nejlepší motivace/inspirace je termín!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama